Děti jsou bezpochyby nejzranitelnější skupinou obyvatel, a to jak psychicky, tak i fyzicky. My jako druh máme navíc instinktivní potřebu je chránit. Není tedy divu, že existuje řada zákonů, které se týkají právě jejich bezpečnosti. A k nim bezesporu patří i pravidla, za kterých mohou jezdit v autě.
V současnosti platí, že musí být do určitého věku upoutány v dětské sedačce, a nesmí jezdit na předním sedadle. Samozřejmě věk, po který tato pravidla platí, se v průběhu času neustále zvyšoval. Dříve byla v tomto ohledu situace mnohem jednodušší.
Ve speciální dětské sedačce musela být upoutána prakticky jen miminka, která ještě nedokázala sama sedět a zapnout si bezpečnostní pás. Odrostlejší děti již mohly sedět stejným způsobem, jako dospělí, byť pouze na zadním sedadle. Ještě dříve pak mohly být děti v dětských sedačkách umístěny i na sedadle vedle řidiče. Co se změnilo?
Ač se to může zdát zvláštní, mnoho rodičů tyto změny nepřijímalo a stále nepřijímá s nadšením. Hlavním důvodem je, že to věci značně komplikuje – koneckonců speciální dětská sedačka není zrovna levná, a navíc je potřeba kupovat poměrně často novou, jak dítě roste. Navíc, pokud máme v rodině více aut, je potřeba ji přenášet do toho, kde je potřeba.
Na druhou stranu je dobré si připomínat, že jde o bezpečnost našich dětí. Toto zpřísňování totiž není tak samoúčelné, jak bychom si mohli myslet. Souvisí jak se zvyšující se maximální povolenou rychlostí, tak i se stále rostoucím počtem aut na silnici.
K tomu samozřejmě můžeme přidat nové poznatky z fyziologie, anatomie i praktické fyziky, kterých za poslední rok přibylo víc, než by se mohlo na první pohled zdát. Není tedy divu, že se zákony, které mají za úkol naše děti ochránit, čas od času mění, aby tyto nové skutečnosti reflektovaly. Zde totiž nejde o to udělat z dětí „změkčilce“, nýbrž jim doslova zachránit život. Dítě má totiž statisticky mnohem menší šanci přežít dopravní nehodu, než dospělý. Je tedy jen na místě, že se jim dostane zvláštní ochrany.
