A jsou lidé, kteří například bez motorky ani nedokáží žít, že je mají motorku jako svůj život, že mají motorku jako své dítě. Jsou přece i lidé, kteří mají zvíře například kočku nebo psa jako své dítě a také se tak hodně o něj starají. Jsou ale i lidé, jak jsem již zmínila, že mají oblíbené motorky a že také na motorkách moc rádi jezdí anebo dělají i různé vylomeniny. Třeba na motorkách i závodí a tak podobně. To já jsem na motorce někdy závodit nechtěla. Já se totiž na motorce bojím. A víte, proč já se na motorce bojím? Protože jsem na motorce už bohužel několikrát bourala.
Ani nevíte, jak je to velice obtížné a také náročné, když na motorce také bouráte, protože se potom bojíte někam sednout. Bojíte se sednout nejenom na motorku, ale také dokonce i za automobil, tedy za volant. Já jsem totiž měla i řidičské oprávnění na automobil a vlastně stále ho mám. Ale od té doby, co jsem bourala na motorce, tak se bojím zasednout i za volant. Už je tomu skoro rok, ale stále jsem ještě neřídila normálně automobil, sice po nějaké době jsem si sedla jako spolujezdec dozadu na zadní sedačky, ale úplně se bojím zepředu anebo také jako řidič.
Chodila jsem také několik týdnů a potom i měsíců k psychologovi a jednou jsem skončila i na psychiatrii, protože jsem z toho měla stále noční můry. Sice ano, motorku mám stále doma, je ještě rozbitá, ale nechci se jí vzdát, protože tu motorku mi koupil můj dědeček, který bohužel už není mezi námi. Nevím jak vy, ale já se tomuhle vůbec nedokážu vzepřít. Že bych se tohohle motocyklu nějak zbavila. Tu motorku mám ráda a mám na ní opravdu pěkné vzpomínky. Myslím si, že nejsem jediný člověk, který by se tak vzal nějaké motorky, na kterou má opravdu krásné vzpomínky a byl to jako dárek. Nebo vy byste se toho vzdali? Samozřejmě, že pokud někdo potřebuje peníze, tak motorku prodá. Jinak bych to asi neviděla.
