Malý kamarád


Ano, je to mobilní telefon a každý jej má. Není snad už ani člověka, který by ho neměl. Tahle malá placka se prostě stala součástí našeho života, a i když se tomu člověk bránil, nakonec byl k jeho koupi víceméně donucen. Třeba vlastní bankou. Možná ještě nějaká funguje, u které to jde i bez mobilu, ale to nebude mít dlouhého trvání. Kdo nemá v mobilu jejich bankovní aplikaci, ten to bude mít o hodně složitější. Nota bene, že některé tyto instituce vám sice pošlou kód k internetové platbě, ale už si to zpoplatní. Takže aplikace je nutná. Uvidíme kam to časem dospěje, ale veselo nám v tomto ohledu nebude.

dívka s mobilem

Jistě, je například lepší mít jeden mobil a v něm například deset kartiček zákazníka, než je tahat s sebou. Ale co když ten zatracený krám nechci? Je ještě spousta lidí, kteří jej mají skutečně pouze na telefonování a nějaké moderní vymoženosti je nezajímají. Většinou kupují staré mobily, které mají malý displej, a to jim naprosto stačí. Ti druzí se zase bez mobilu prostě neobejdou. Mají v něm skutečně všechno. A mobil si berou i na toaletu. Jste na tom stejně? Také je pro vás problém odtrhnout oči od displeje? I já patřím do rodiny těch, kteří mají v mobilu všechno.

dívka s mobilem

Mám tam narozeniny přátel a známých, spoustu knih, které ani nestihnu přečíst a hodně hudby. Takže v čekárně u lékaře většinou čtu. Mám tam samozřejmě povinné aplikace a spoustu dalšího. Hlavně úkoly. A přesto mi spousta lidí nadává, že se mi nemůže dovolat. Ti hodně dobří známí vědí, že tak mohou učinit zhruba do tří hodin v pracovní dny. Pak mobil vypínám a pokládám na první volné místo. Snad proto ho ustavičně hledám. Ale do soukromého života mi vstupovat nesmí, natolik zase kamarádi nejsme. Prostě ho kolem třetí vyřadím ze svého života a zapínám až druhý den ráno ve čtyři. Takže například i víkendy má můj přístroj volno. Pokud nepotřebuji mapy.