V současné době již není pochyb o tom, že pokud chceme jako lidstvo přežít, musíme co nejrychleji omezit naši produkci skleníkových plynů. To se však snadněji řekne, než udělá. A jedním ze způsobů, jak toho dosáhnout, je i nalezení nových zdrojů energie. Právě boj s globálními změnami klimatu je důvodem, proč dnes vlády prosazují, aby byl stále větší podíl elektřiny získán z obnovitelných zdrojů energie. Je však otázkou, zda je to skutečně tak ideální řešení, jak se na první pohled jeví. I zde totiž najdeme nedostatky, a to poměrně velké.
Tím zdaleka nejdůležitějším je nestabilní výkon. To znamená nejen nižší spolehlivost, ale také rychlejší opotřebení zařízení, která se musí neustále klesajícímu a stoupajícímu příkonu přizpůsobovat. To samozřejmě značně snižuje životnost celého systému a také to znamená, že se na něj nelze plně spoléhat. A to přitom potřebujeme, zvláště v krizových situacích.
Pak je tu také fakt, že i tyto typy elektráren poškozují životní prostředí, byť jiným způsobem než ty uhelné. Jistě, nejsou zde přímé zplodiny, avšak například solární elektrárny zabírají velké množství půdy, často orné, kterou by šlo využít k pěstování potravin.
Ty větrné jsou pak hlučné, nehledě na jejich vibrace, které mohou mást zvířata, především pak ptáky. Často tak dochází k jejich nárazu do vrtule a následnému úmrtí. A asi není třeba říkat, že tito pak v přírodě chybí. Nehledě na fakt, že ani pro člověka není zrovna příjemné (a ani zdravé) poslouchat celý den klapání lopatek a hluk turbíny.
Pokud jde o ty vodní, ty vytváří překážku pro migraci ryb a dalších vodních živočichů. Jistě, staví se rybí přechody, avšak ty jsou mnohdy nedostatečné. Následkem pak je, že se ryby nedostanou na svá trdliště, následkem čehož se nenarodí mladí. Dojde tak k výraznému úhynu ryb a poškození ekosystému. A to žádný rozumný člověk nechce.
