Vždycky jsem toužila po motorce, chtěla jsem mít opravdu takovou tu nejslavnější a nejtěžší motorku. Jenomže když jsem tohle řekla svému partnerovi a potom ještě svým starším rodičům, tak se chytali za hlavu. Opravdu všichni se chytali za hlavu a říkají, že jsem blázen, že prý, jestli se nechci na motorce přizabít anebo zabít. Anebo dokonce také zmrzačit. Řekla jsem, že rozhodně ne, že tohle vůbec nemám v plánu. Mám v plánu akorát na motorce jezdit a bavit se a jezdit třeba na nějaké různé moto srazy. Mého partnera tohle opravdu štvalo a také ho to mrzelo, protože on motorky neměl rád, protože na motorce se jeho bratr vyboural a potom to nedopadlo s ním dobře.
Takže můj partner řekl, že motorku by nikdy nechtěl a že na motorku už nikdy nesedne a že také nechce mít nikoho blízkého, kdo bude jezdit na motorce. Takže partner mě stále přemlouval a vysvětloval mi, proč nechce, abych já měla motorku. Řekla jsem mu, že já jeho bolest a jeho ztrátu chápu, ale že já zase po motorce toužím už posledních šest let. Po motorce toužím ještě déle, než co spolu s partnerem chodíme. Také s partnerem chceme spolu bydlet, ale stále nyní nevím, jak to udělat, když partner také vůbec na to nemá náladu. Řekla jsem si, že jednoduše motorku si pořídím i navzdory všem.
Navzdory rodičům i navzdory mého partnera. Nakonec to dopadlo tak, že jsem si opravdu pořídila těžkou motorku, na kterou jsem si vzala půjčku. Bylo to opravdu hodně složité, protože potom už jsem neměla ani na splátky. Musela jsem uznat, že jsem udělala chybu. Nakonec to dopadlo tak, že jsem motorku, která byla opravdu perfektní a krásná, kterou jsem si přála, musela jsem ji prodat a potom ještě splácet šest let úvěr. Neměla jsem vůbec na to peníze. I když jsem motorku prodala, tak mi to tak nevycházelo. Jednoduše jsem se poučila každý člověk jednou se musí napálit, aby se poučil.
